3.6.Pokyny pro komunikaci se sluchově postiženým uživatelem - SNN v ČR-Vysočina

Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR,z.s.
Krajská organizace Vysočina,p.s
O nás
Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR,z.s.
Krajská organizace Vysočina,p.s
Havlíčkův Brod Žďár na Sázavou Třebíč Jihlava Pelhřimov
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

3.6.Pokyny pro komunikaci se sluchově postiženým uživatelem


3.6. Pokyny pro komunikaci se sluchově postiženým uživatelem služeb

• Upřednostňujte používání kompenzačních pomůcek. Kompenzační pomůcky využívají zbytků sluchu a vlastního potenciálu uživatele.
• Uživatelé kochleárního implantátu jsou bez funkční kompenzační pomůcky neslyšící. Komunikace má stejná pravidla jako u sluchově postižených uživatelů.
• Vždy stůjte na světle a čelem ke sluchově postiženému. Nechoďte při mluvení a nedělejte nečekané pohyby hlavou. Při mluvení nepohybujte rukama před obličejem. Uživatele služby s jednostranným zatížením sluchové funkce posaďte, oslovujte ze strany s nižší sluchovou ztrátou.
• Pro rozhovory je nutné klidné místo bez hluku a vedlejších vlivů. Je vhodnější posadit sluchově postiženého zády ke stěně. Vzrušený hovor, konverzace ve skupině znesnadňuje odezírání. Optimální vzdáleností je 1 – 4 metry.
• Upozorněte na začátek hovoru – výrazným oslovením nedoslýchavých, zamáváním ruky v zorném poli neslyšícího. Pokud jde o skupinu neslyšících zhasnutím a rozsvícením v místnosti (konec přestávky apod.). Dotýkání je povoleno – na rukou, předloktí, paži a rameni i u neznámých osob (neklepejte neslyšícím na hlavu a krk). Nereaguje-li neslyšící na Váš dotykový signál, je to z jeho strany vědomé odmítnutí rozhovoru.
• Neslyšící neznají vykání – ve znakovém jazyce se vykání nepoužívá, tykání není přestupkem proti etiketě – neberte ho osobně jako nezdvořilost nebo nevhodnou familiárnost.
• Nekřičte – když křičíte, měníte i způsob své výslovnosti a to zhoršuje schopnost dobrého odezírání.
• Pokud chcete odpověď – neztrácejte oční kontakt se sluchově postiženou osobou (neslyšící nebudou odpovídat, pokud se na ně nebudete dívat).
• Mluvte přiměřeně rychle. Nesnažte se nepřirozeně artikulovat, ale mluvte srozumitelně. Sdělení doplňte přirozenými gesty (jemná rtěnka u žen zvýrazní artikulační pohyby rtů – ženy mají vyšší hlas, a proto jim nedoslýchaví rozumějí hůře, plnovous znesnadňuje odezírání). Nemluvte se žvýkačkou nebo dokonce s cigaretou v ústech. Sluneční brýle také znesnadňují odezírání.
• Frázujte slova – skupiny slov vzájemně souvisejících jsou vodítkem pro rozpoznání smyslu sdělení. Po vyslovení skupiny slov se krátce odmlčte. Nesnažte se slabikovat.
• Orientační reflexy, které jsou u slyšících spojeny se sluchem, jsou u neslyšících vázány na zrak – přepínají tedy zrakovou pozornost na všechny vjemy z okolí. Tím se snižuje pozornost při sledování pohybů úst při odezírání. Používejte méně květnatou mluvu a mluvte jasně. Nepoužívejte slovní vatu – ubírá energii sluchově postiženým na odezírání důležitých vět. Při odezírání je možné udržet pozornost bez přestávky nejvýše půl hodiny.
• Pokud člověk nerozumí, neopakujte slovo pořád dokola, ale zkuste věci vyjádřit několika různými způsoby.
• Dalším důležitým prvkem je neverbální chování. Je řízeno reflexy a nelze ho obelhat jako pomocí slov - je spolehlivější zárukou pravdivosti. Nepřetvařujte se!
• Dopředu naznačte téma, o kterém chcete hovořit – zvýšíte tím počet dobře porozuměných slov a oprostíte se ztráty porozumění významu prvních vět (pokud dotyčný bude znát téma, nemusí ho zjišťovat). Změnu předmětu hovoru oznamte předem. Zkušenost s modelovými situacemi také usnadňuje porozumění (pokud známe prostředí, situaci, lidi – můžeme odhadovat, co se bude dít a co kdo řekne a obraz odezíraného slova a slova v mozku se nám spojuje rychleji). Ale to neznamená, že nemůže dojít k omylům.
• Pomocí vhodných otázek se přesvědčte, zda Vám uživatel se sluchovou vadou dobře rozuměl (je těžké přiznat, že nerozumím) – nechte si zopakovat, co rozuměl – neptejte se, zda rozuměl (jednodušší je blufovat a přikývnout, že rozumím).
• Je mnoho slov, která v odezírání vypadají stejně (oběd – objet, mít – mýt, být – bít, dub – dup, hruška, tužka, hučka) – používejte tedy známá slovní spojení. Slova klíčová a vícevýznamová můžete napsat na papírek nebo je možné vytvořit kartičky se slovy nebo obrázky ve formě piktogramů. Ideálním prostředkem ke komunikaci je (u neslyšících a ohluchlých) zvládnutí základních znaků českého znakového jazyka či znakované češtiny, pomocných artikulačních znaků u osob, které zvládají dobře odezírat (nedochází k záměně souhlásek a samohlásek) nebo prstové abecedy.
• Neznámá slova nelze odezírat – pokud přicházíte s novými pojmy – musíte je nejprve vysvětlit a pak mohou být zařazena do odezírané mluvy. Jazyková bariéra je horší než samotná ztráta sluchu.
• Pokud je nutné něco vyřídit za sluchově postiženého, vždy vysvětlete jakou věc a proč ji vyřizujete za něj.









Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky